OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nevyřčené obrazy a nenakreslená slova dýchnou na všechny nedočkavce další tvorby českobrodské metal/rockové stálice. Paleta pečlivé hudební prózy byla bezezbytku využita na poezii pětilinkových rýmů a předzvěst plnohodnotné výstavy zvukové rehabilitace v lázeňských kolonádách je tak nadosah. Stačí jen první smělý krok, jen račte. O co bude prohlídka lákavější, o to bude také kratší, vždyť tahy štětců poskvrnily jen dvě nezarámovaná plátna...
Znalci však při prvním poblouznění kolotoče tónů zůstanou zmrazeni. A právem. Promo materiál CRUELU tvoří totiž dvě skladby z rozlučkové desky GUERNICY, a tak je vlastně tato dvoufresková ermitáž jen předzvěstí autorské spolupráce persón obou českých těles. Stejný materiál plátna, na kterém se rodí zvukové obrazy, je však neklamným znamením toho, že krajina hudebních snů se do budoucna jedině rozroste o nepoznaná zářivá zákoutí. Nakažlivá je totiž ochutnávka středočeské sebranky. Jak jinak nazvat věčné nadšence, kteří oddělují kvanta muzikantské teorie kousky své vlastní duše, aniž by hudební řeholi navždy ukázali svá ohnutá záda...
U „Vpádu do života“ a „Matadora“ nehledejte metalovou rozvášněnost strohé kytary. Jsou to skladby bohaté, tepoucí, živé, jež v rozletu neberou ohled na hranice a přitom ani v nejmenším nepopírají české srdce. Nakažlivé melodické linky, které klepou na brány mozku s pravidelností slunečních úsměvů a opojná střednětempá rytmika dokáží rozpálit i ty nejchladnější oči. Rytmická akustika prolínající se s údernou elektrickou kytarou, dozdobena šikovnými sólovými výstupy a špetkou klávesového rejstříku, je velmi sebevědomě rozporcována údery bicích. Jemný prog rockový cit přesně zapadá do podnebí melodické harmonie a má-li právě prog rock být určující směr skladatelského dua CRUELU, pak se mé „ano“ nezadržitelně šíří ve větru českém. Poněkud zamrzí zvuk nahrávky, zejména pak vokální part, který nepatří k nejjistějším a nejbarvitějším, a o to více se noří do tůně zpívané stopy. Zkušenost pečeckých hudebníků však drží nahrávce uzdu natolik, že by výsledek vybojovaný v polních podmínkách domácích hrátek s počítačovými výstupy mohl sloužit jako návod pro mnoho lomozících adolescentů.
V záplavě nepotřebných a až tragicky zbytečných zažloutlých listů žádajících vstup k českému královskému hudebnímu dvoru má současný repertoár CRUELU zvláštní místo – pergamen obsahující diplomatickou úmluvu staročeských ideálů a vzdorující muzikantské nezkrotnosti. A tak nezbývá, než doufat, že budou brzy hustě popsány i další archy a jejich pečetě rozlomeny s neutuchajícím nadšením a umem.
Tentokráte bez hodnocení...
Pavel Bauer
- zpěv, kytary, klávesy
Jakub Homola
- bicí, kytary, klávesy
Zdeněk Krejčí
- baskytara
1. Matador
2. Vpád do života
Entelecheia (2018)
Krutá tráva (EP) (2012)
Ekvilibrium (2008)
Promo 2005 (2005)
Promo 2003 (2003)
Vydáno: 2003
Vydavatel: promo
Stopáž: 9:44
Produkce: Jakub Homola, Pavel Bauer
Studio: Pečky (domácí studio), Hostivař (bicí)
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.